Vymezení logopedie

Odborný název logopedie pochazí z řeckého slova „logos“ - slovo a „paidea“ - výchova. V anglickém jazyce se setkáváme s názvy jako Speech Therapy, či Speech Correction.

Logopedie je vědním oborem, který se formoval až v první polovině 20. století, proto se i nyní neustále mění a rozvíjí. To zapříčiňuje i fakt, že se mnozí odborníci snaží o nové definování pojmu logopedie. Jen v málo jiný oborech bychom mohli nalést tak různorodé pojetí oboru, jako je tomu právě v logopedii. Jako příklad si můžeme úvést rok 1924, kdy se lékař-foniatr Fröschels definoval logopedii jako vědu lékařskou. U nás později taktéž lékař-foniatr Miloš Sovák ji definoval jako vědu speciálněpedagogickou. Konkrétněji napsal, že logopedii můžeme definovat jako nauku o výchově řeči (tj. všech složek sdělovacího procesu) a předcházení a odstraňování poruch řeči. Logopedický slovník chápe logopedii jako zdravotnický obor, zabývající se fyziologií a patologií komunikace lidskou řečí (rozvoj řeči, výzkum, diagnostika , terapie, prevence, profylaxe). Ve školském pojetí chápáme logopedii jako obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláváním osob s poruchami komunikace. Lechta definuje logopedii následovně: 

Logopedie je speciálněpedagogická věda. Zabývá se výchovou osob s narušenou komunikační schopností a prevencí tohoto narušení. Logopedie zkoumá narušení komunikační schopnosti z aspektu příčin, průběhu, frekvence výskytu, následků, moností diagnostikování, odstraňování, prevence, určování prognózy. Zkoumá i možnosti rozvíjení komunikační schopnosti jako takové (u tzv. intaktní populace) (Klenková 2006, s. 11, 12).

V roce 2002 dle Lechty definujeme logopedii jako vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonistosti vzniku, eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti. Logopedie v moderním chápání je vědou zkoumající narušenou komunikační schopnost z hlediska jejích příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie a prevence (Klenková 2006, s. 12).

Logopedii v České republice řadíme do speciální pedagogiky. Zde má úzký vztah o ostatními obory speciální pedagogiky – surdopedií, somatopedií, psychopedií i oftalmopedií, neboť u osob s tímto druhem postižení (osoby se speciálními vzdělávacími potřebami) se vyskytuje narušení komunikační schopnosti (Klenková 2006, s.12).

ZDROJ: Diplomová práce: Systém logopedické péče v České republice, autor: Mgr. Petra Bečvárovská

Použitá literatura:

KLENKOVÁ, J., 2006. Logopedie. 1 .vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1110-9.